Pri baleni opet nastalo dilema jak do batohu o objemu 60l dostal tech litru nejmin 120 ale nakonec bylo vse potrebne sbaleno a ja mohl vyrazit na misto srazu kde nas mel cekat autobus.
Prisel jsem jako vzdy o neco driv a tudiz jsem byl docela prekvapeny ze bus uz tam byl, uz jsem si zvykl ze ve finsku nic nezacina presne takze mne to dost prekvapilo.Naladovali jsme nase veci do nakladniho prostoru, nasli misto k sezeni a vyrazili.
Autobus byl plny takze jedinou moznosti jak se trosku prospat bylo vyhrat boj o ulicku.To se mi nastesti povedlo a tak cesta ubihala celkem prijemne.Dokonce jsem se v te skrcene poloze i trosku prospal takze nehrozilo to ze bych usnul za pochodu.
Po tomto malem intermetzu jsem jiz mohli smele vyrazit smer divocina.Nase grupa citala 7 clenu krome me jeste Ondru, Jochena z Nemecka a pak ctverici domacich Mikku a tri divky Meriu Elinu a Kristu.Z pocatku to docela slo cesta byla celkem po rovince takze ani moc nevadilo to ze mne lyze mirne ustrelovaly do stran a z kopce jely OK takze jsem si neztezoval.Krajina ve Svedsku je daleko prijemnejsi nez ve Finsku ktere je strasne placate, tady jsou jiz konecne nejake ty kopce.Byl sice jiz duben ale reky a jezera jsou stale zamrzle, Abisco je cca 300 km za polarnim kruhem takze se neni moc co divit ze sem jaro jeste nedorazilo mozna ze se snazilo ale zima byla prece jen silnejsi a tak jeste zvitezila, a tak jsem mohli smele kracet po prostredku reky aniz bychom se bali toho ze muzeme skoncit nekde pod ledem.
Prvni problemy mne zacaly kdyz jsme opustili reciste a vydali se do zalesnenych kopcu.Lyze mi podkluzovaly a ja se prisere boril no proste hruza pote co jsem jeden mirny kopecek zdolal jen s vypetim vsech sil jsem se rozhodl ze to takhle dal nepujde a na lyze jsem napatlal poradnou vrstvu vosku.Po teto male uprave uz lyze nepodkluzovaly, ani nemohly jelikoz se na ne okamzite nabalilo asi 5 kg snehu a ten nesel dolu.Ale co hlavne ze to neklouze to ze to nejede z kopce uz ani tak moc nevadi.
Po zdolani tohodle neprijemneho kopce jsem se ocitli na nahorni planine kterou jsme meli v umyslu prejit az k mistu kde by se dalo sejit dolu k rece.Proti tomuto zameru byl ale nas pritel vitr, ten se rozhodl ze tady nemame co delat a snazil se nas sfouknout dolu.Kdyz se mu to nepodarilo vzal si na pomoc svou kamaradku snehovou vlocku a ja si v tu chvili vzpomnel na slova ktera pronesl Ondrej jeste pred timto vyletem "Ono zazit snehovou bouri by nemuselo byt az tak spatne". No proste nahore se zenili vsichni certi, navic planina nemela konce a za "todle je urcite posledni kopec" byl dalsi a dalsi.Po nejakem case marneho putovani jsem se vydal na vyzvedy jestli ten dalsi kopec je opravdu ten posledni.Samozrejmne nebyl a co bylo nejhorsi dolu se taky sejit nedalo jelikoz svah byl prilis strmy.
Nezbyvalo tedy nic jineho nez seobratit zpet a najit nejake misto kde bychom mohli postavit stany bez toho aby nam je odnesl vitr.Nakonec jsme takove misto nasli.Stany jsme zakopali a navic jsme kolem postavili mensi zidku abychom meli klidnou noc.Ja byl pridelen do stanu s Meriou a Elinou.Nebyla to az takova vyhra jak by se mohlo zdat jelikoz mi tim padem jako gentlemanovi bylo souzeno spat na kraji a tudiz jsem nemel zase tolik mista ale dalo se to prezit.Po postaveni stanu jsme do nich zalezli, ja cca po hodine nez devcata vymenila sve mokre svrsky za suche fakt nevim co tem zenskym na tom tak dlouho trva, a zacali varit veceri, neni to sice zadna sranda udelat ze sneho vodu a teprve pak neco varit ale nakonec jsme se najedli a mohli jit spat.
Na to ze to byl prvni den to nebylo az tak spatne.Unaveny jsem moc nebyl, bal jsem se ze moje hyperaktivni telo se opet probere a zacne spalovat jednu kalorii za druhou ale zatim to vypada OK.
Uz vcera jsme ramcove naplanovali dnesni cestu.Zjistili jsme ze se budeme muset vratit a pokusit se najit koryto reky a po zamrzle rece pokracovat dale jelikoz steny kanony kterym reka proteka jsou prilis strme na to abychom tudy mihli sejit.Pocasi vypadalo lepe nez predchozi den tak jsme vyrazili.
A ted to zaclo.Boty jsem mel uz tak velke a dneska jsem do nich nedal vnitrni plstenou botu, protoze jsem zjistil ze je hodne derava, a bez teto vlozky byly jeste vetsi.Tim padem se stalo ze mne lyze vubec ale vubec neposlouchaly a delaly si co chtely byly proste absolutne neovladatelne.Takze pri I tom sebemensim sjezdu jsem spadnul, no vypadal jsem jako nekdo kdo videl lyze pred peti minutama a boji se ze ho kousnou.Jak rikam utrpeni priserne a to nase cesta vedla stale dolu a dolu.Navic se probudil muj organismus a zadal si prisun dalsi energie.Nebylo jine moznosti nez ho nakrmit tycinkou snickers aby dal na chvili pokoj, trosku mne znepokojovalo ze je to teprve 30 minut co jsme vyjeli a nechtel jsem videt co se bude dit az budu 8 hodin na bezkach co bude vyvadet potom.
Po cca hodine pro mne umorne cesty jsme se dostali do mista kde se na lyzich pokracovat nedalo musely proto dolu a my se brodili hlubokym snehem nize a nize.Dolu jsem dorazil jako prvni, po mne prichazeli dalsi.Kdyz prisel ondra tak se ukazalo ze pri jednom ze sjezdu utrhl vazani.Proste jej uplne vyrval z lyze.Ono to bylo tim ze do vazani ktere je delane na meke boty si vzal skeletony ktere pouzivaji horolezci.Pokusil se to sice spravit ale pri nasledujicim kroku to vazani zase vytrhl.Co ted? No a zde prisla ma svetla chvilka.V batohu jsem mel svoje trekingove boty ktere jsem mel sebou pro pripad nouze.Takze nastalo velke prezouvani.Ja dal ondrovi gumaky a sam jsem si obul sve boty.Jejich jedina nevyhoda byla v tom ze jsou to polobotky a navic delane na leto, ale co ono travit denne 8 hodin v mokrych botech taky neni k zahozeni.
Po tomto malem zdrzeni ktere jsme vyuzili k obcerstveni jsme vyrazili dal.To byla parada, lyze poslouchaly a organismus si vzpomnel jak se setri s energii a jak se ma chovat pri dlouhych turach, no proste jako za starych casu.Cesta vedla po zamrzle rece takze to bylo jen mirne do kopecka, ja jsem rano vsechen vosk z lyzi sedrel nozem protoze kdyz se na lyze lepi kila snehu tak to neni to prave orechove, ale lyze jely jak po masle no proste idylka.
K veceru jsme opet zacali hledat misto kam bychom hlavu slozili.Jochan jedno takove nasel.A opet znamy ritual vykopat diru, postavit stany, postavit zed proti vetru, vymena pradla, vareni a spat.
Tento den sice nezacal nejlip ale nakonec se vse v dobre obratilo coz je nejdulezitejsi.
Nastesti po cca dvou hodinach jsme vyjeli z tohoto udoli plneho mlhy a naskytl se nam prekrasny vyhled na okolni kopce a udoli do ktereho jsme meli v planu pokracovat.Potkali jsme jinou skupinku z naseho autobusu ktera mela v umyslu pokracovat ve smeru odkud jsme prisli.Vubec jsem jim nezavidel jet proti tomu vetru.Po kratke debate jsme opet pokracovali v ceste.Pocasi vypadalo OK cesta vedla z kopce, no proste jsem si rikal "piece of cake"
Z teto pohodicky jsem ale byl dosti rychle vyveden vetrem.Foukal co mu sily stacily a snazil se nam cestu vsemozne zneprijemnit.Snazili jsme se pred nim schovat v jednom kanonu, ale tato volba nebyla moc stastna.Jednak byl ten kanon slepy a potom Elina se propadla do vody.Sice si namocila jen nohavice, ale na psychicke pohode to nejen ji ale ani namo ostatnim moc nepridalo.Proto jsme se vydali pryc z tohoto mista.Jenomze nahore foukalo tak ze kdyz jsem potreboval spravit popruhy u batohu tak mi za 2 minuty bez rukavic ruce malem umrzly.Jedina cesta tedy byla co nejrychleji dolu.Na lyzich to opet neslo a tak jsme se opet brodili snehem.
Nakonec jsme se ale dolu dostali.Jenomze co dal udoli bylo rovne jako dlan, stromy za ktere by se daly stany schovat zadne a na dalsi cestu uz holky nemely ani pomysleni.Nezbylo nic jineho nez kolem stanu postavit zed.Takze zatimco Mika s Jochanem staveli stany ja s Ondrejem jsme pripravovali ledove kostky ze kterych jsme potom staveli zed.Nakonec se nam to povedlo a tak jsme mohli zalezt do stanu a venovat se obvyklym cinnostem. Rika se ze treti den je rizikovy a ze z toho duvodu by mela byt volena lehci trasa.To se nam teda moc nepovedlo, ale jinak to vazne neslo, nechtel bych to prilis dramatizovat, ale dnes to mohl byt pri trose smuly boj o preziti.Je sice pravda ze uz jsem zazil horsi momenty nez dnes ale i tak to bylo dost narocne hlavne si myslim ze pro holky.
tu prvni chatu jsme nasli bez problemu, dali jsem si u ni v relativnim zavetri obed a podle mapy odhadli kde zhruba by ta druha mela lezet.Podle te mapy to melo byt hodne blizko ale v te mlze nebylo nic videt.Nastesti hned jak jsme vyrazili na dalsi cestu jsme nasi chatu uvideli a tak jsme byli usetreni dalsi cesty.
Z pocatku to uvnitr nevypadalo prilis vabne ale nakonec po mensich upravach se tam dalo dokonce i spat.Na zem jsme natahli igelit na ten polozili karimatky, protoze uvnitr byla docela zima a nebylo tu moc mista kazdy kdo mohl zalezl do spacaku a u vareni jsme se postupne stridali.
Tento den byl ze vsech nejkratsi a asi i nejlehci.Pocasi opet za nic nestalo ale jak rikam kdyz se sejdou fajn lidi tak to az tak nevadi.
Cesta vedla prevazne zkopce a tudiz nam ubihala velice rychle.Potkali jsme nekolik lidi na sneznych skutrech.Asi po dvou hodinkach prijemneho sjizdeni kopcu jsme si dali pauzu na obed a na malinkem kopecku si trosku zablbli, skouseli jsme ho sjizdet na telemarkovy zpusob.Mikka totiz puvodne patrli ke skupine ktera mela v planu cely tento vylet provozovat tuto odrudu sjezdoveho lyzovani, na posledni chvili se ale zranil kluk ktery mel delat vedouciho nasi skupiny a tak musel sve plany zmenit, tak nam ukazoval jak takovy telemark vypada v praxi.
Po vyblbnuti jsme opet vyrazili na cestu.V okamziku kdy jsme opustili vyjetou cestu, vedla jinam nez kam jsme meli namireno, a zacali se prodirat lesem nastaly problemy.Snehu bylo nejmin 50 cm a my se neuveritelne borili.Bylo to vazne dost namahave protoze mi z neznamych pricin porad padaly lyze, boril jsem se strasne hluboko,snih byl tezky no proste priserne.Po dvou hodinach trapeni jsem konecne zahlednul vlakove koleje a pod nimi cestu ke ktere jsme meli namireno.Nez jsme se k ni dostali tak jsme sice museli prelez dva ploty (ktere tady jsou proto aby divoka zver nemohla vlezt pod vlak, takovy 800kg tezky los by klidne mohl vykolejit vlak) na jejichz adresu Mikka prohlasil." Svedska vlada ma nejak moc penez", ale ani ty nas nedokazaly zastavit.Konecne jsme se tedy dostali do "civilizace".
Zjistili jsem sice, ze na parkoviste nam zbyva tak kilometr, ale ten jsme jiz hrave zdolali.Po zamrzlem jezere se jelo docela dobre.Na parkovisti jsme zjistili ze tady asi stany nepostavime a tak jsme se vydali hledat nejake to misto kde by to slo.Nejdriv jsme je chteli postavit primo na jezere s tim ze opet postavime zed, to jsme ale z duvodu toho ze po jezere jezdi lide na skutrech zavrhli, jeste by nas mohl nekdo v noci prejet a taky diry ktere bychom udelali by mohly byt nebezpecne.Nakonec jsme nasli jedno misto v lesiku a tam jsme nase stany postavili.A opet ritual prevlekani a vareni.tentokrat byl narusen tim ze Eline se udelalo spatne a mela i horecku.Holky se proto vydaly hledat nejakou tu pomoc.Nakonec privedly 2 domorodce kteri privezli malinky skladaci domecek, ktery lide vozi sebou kdyz jedou rybarit na led nebo do hor.Jsou v nem benzinove kaminka takze se da vytopit.Takze Elina a Meria spaly v tomdle domecku a ja mel stan jen pro sebe.
Vylet to byl pekny, ale myslim ze tech 5 dni bylo tak prave akorat dost.Uz se docela tesim na sprchu a saunu s bazenem co nas ceka v Kirune a na poradne jidlo taky.
Po hodince jizdy jsme dojeli do Kiruny kde nas cekal jiz zminovany bazen a sauna.Byl to prijemne po peti dnech se zase konecne osprchovat a citit se zase jako clovek.Na bazenu meli 25 metru dlouhy tobogan takze jsme si I zablbli, no prima to bylo.
Pote nas cekal obed, jako vsude jinde jsou tady salaty ve forme svedskeho stolu a jsou zdarma.Myslim ze majitelka restaurace byla docela rada ze jsme odesli protoze jsme ji snedli zasobu zeleniny na pristi mesic.
Cestou do Oulu se uz neprihodilo nic zvlastniho, pouze jsme potkali dva losy kteri se rozhodli ze prejdou silnici, troubeni naseho autobusu jim to ale rozmluvilo a tak si rekli ze les na jejich strane je prece jen hezci.Bylo zajimave sledovat jak se meni krajina z kopcoviteho Svedska na rovinnate Finsko, je to vazne zvlastni ze ve finsku tech kopcu moc neni.
Domu jsme prijeli asi v 8 hodin.Vybalili veci z busu, Mikka resil malinky problem jak se vyporadat s faktem ze v Oulu neni snih mel, totiz sane a ty se po asfaltu tahnou dost blbe.Domluvili jsme se ze cca za 3 tydny se sejdeme a prohlidneme fotky co kazdy udelal.Rozloucili se a vyrazili kazdy ke svemu domovu.
Po prijezdu do mesta panska cast, Ja Sebastien Zoltan a Gabor, sli na schuzku s chlapkem ktery nas mel na ty skutry vzit a holky, Katja a Lida, jely do Santa Clausova zabavniho parku.
Prisli jsem do recepce hotelu kde na nas mel nas pruvodce cekat.Ten tam jiz byl a tak nas odvedl do mistnosti kde jsme se prevlekli do overalu dostali jsme prilby a mohli jsme vyrazit.Byli jsme domluveni ze pojedeme hodinu ve dvou na jednom skutru a ze se po 30 minutach vymenime pri rizeni.Vyjizdeli jsme z mesta a cil byl ve vesnici SC kde jsme se meli setkat s holkama.
Po kratke instruktazi jak se skutr ridi, pouze se pridava a ubira plyn, jsme mohli vyrazit.Ja jsem jel se Sebastianem, ktery ma ridicak na motorku tak jsem ho nechal ridit prvniho.Nejdriv jsme jeli po zamrzlem jezere.Byla to parad jeli jsem tak 60-70 km za hodinu.Na zadnim sedadle to sice mirne hazelo a obcas jsem mel pocit za se me ten skutr chce zbavit, ale fakt to bylo super.Z jezera jsme vjeli do lesa tam se sice rychlost snizila, ale zas tady byly zatacky atd no proste bomba.Po te pulhodince jsem se k rizeni dostal I ja.Ze zacatku jsem byl trosku opatrny, ale kdyz jsem si zvykl tak uz to slo.Vazne to byla parada jezdit na tedle masince by mne docela bavilo.nerjdriv jsme jeli v lese ale pak jsme se dostali na jezero.Tam jsem to mistama smazil i 80-tkou no proste super.Ani se nam nechtelo koncit ale co se da delat snad zase nekdy priste.
Ve vesnicce SC bylo uplne prazdno, je mimo sezonu a tak sem turisti moc nejezdi.prosli jsme si obchody se suvenyry mrkli se na SC, pockali na holky a jeli domu.
Fakt to stalo za to.Rizeni snezneho skutru je fajn vec.Jo a privezl jsem si certifikat o prekroceni polarniho kruhu.